Triglav ( 2864 m ) – vrchol dosažen 3.9.2015, čas 16:00, z Trenty
Doba prázdnin se neúnavně blíži ke konci, povinné dovolené za námi a já nějak myšlenkami sklouzávám k zážitku z červnového Gerlachu. Hned po zdolání tatranského vrcholu jsem začal mít v hlavě představu co dál. Koketoval jsem s představou méně náročné hory, ale za to vyšší. Tak si říkám – co Triglav?
Jen tak trochu nabrnkávám parťáky z první akce a nevidí problém. Sháním co nejvíce informací a po jedné pracovní schůzce padla poznámka hor a obchodní partner, který byl na Triglavu před lety mi posílá info ze své cesty z Trenty. Zaměřuji se tedy na tuto trasu. Ještě ovšem nejsem pevně rozhodnut, zda to letos stihnu.
Pevně se rozhoduji asi 10 dní před odjezdem, kdy začínám sledovat počasí dle Norů. Termín odjezdu čtvrtek 3.9., vrchol 4.9. Všichni souhlasí a začínáme chystat výpravu. Předpověď si začíná s námi laškovat a v úterý 1.9. se rozhodujeme odjet o den dříve, protože jediný přijatelný den na výstup je čtvrtek. Takže ještě zapůjčit přilbu, koupit zásoby a ve středu v 16 h vyrážíme směr Trenta.
Čtěte také: Výstup na Triglav aneb vzhůru do oblak
Všichni jsme v pohodové náladě, ale jde cítit opět to vrnění v oblasti žaludku. Cesta utíká v pohodě, Vídeň projíždíme v klidu a bez zácp. Míjíme Graz a začíná krásná scenerie mezi kopci dolního Rakouska. Před Villachem sjíždíme na přechod a blížeme ke Kranjske Goře. Tady nás čeká krásný výjezd již za tmy v 18 % stoupaní až na Vršič a stejnou polovinou dolů až do Trenty.
Je před 22 h a vidíme kemp. Bohužel je plno, ale provozní nám ochotně ukazuje kam máme zajet. V dolní části je Camp Triglav a tady hledáme ubytování v apartmánu, protože postavit stan už prostě nedám. Večer ještě vzhledem ke změně programu, že výstup uděláme v jeden den a přespíme až po samotném dobytí vrcholu, debatujeme, kde vůbec přenocujeme. Zda na Tržaške Koči (Koča na Doliču) či v Domu Planika. Rozhodujeme se, že zkusíme Planiku a výstup zkusíme s plnou zátěží.
Tržaška Koča
Vstáváme v 6 hodin, protože v sedm chceme šlapat z parkoviště přes Zadnjici. Tentokrát neponechávám nic náhodě oproti Gerlachu a snídám. Vybaven spoustou energie v balení vyrážíme s půlhodinovým zpožděním (7:30) z místa, kde již auto nejde použít. Vítá nás deštík.
Po 15 minutách upravenou štěrkovou cestou zjišťuji, že softshell kalhoty budou asi moc teplé a opět zdržuji naší skupinku převlékáním. Potkáváme poslední, ale krásné chatky a nad nimi se smějí první vrcholky. Přicházíme k rozcestníku, který hlásí Koča na Doliču 4 h, Triglav 6,5 h.
Přecházíme po můstku vyschlý potok a začínají krásné a dlouhé serpentiny. Domlouváme se, že každou hodinu dáme pauzu a doplníme energii. Přece jen převýšení ze 600 metrů na 2 864 nám dá určitě zabrat. Cítím jak se tělo zahřívá a už šlapeme jen v krátkém tričku. Stoupáme výš, já si dělám po tajnu mini pauzy při focení nádherné scenerie.
Nekonečné šplhání po úzké cestičce zprava doleva a zase opačně je dlouhé a voda ubývá. Každý jsme si vzali 3 litry a zvažujeme kdy a kolik pít. Po asi třech a půl hodinách vykukuje z průsmyku větrný mlýn značící naší chaloupku a před 12 h pořizujeme fotky z výšky 2 152 m n. m.
Jsme tady sami. Vítá nás jen mladík, který snad neumí ani pořádně slovinsky a dokopeme se společně k objednání polívky. Ptali jsme se dle menu na fazolovou, bramborovou a vývar, nakonec nám přinesl za 6,5 éček mix všeho dohromady. Musím, ale říct, že kopla.
Po poradě jsme se rozhodli, že vzhledem k vyčerpávajícímu treku soutěskou nebudeme z Triglavu sestupovat na Planiku, ale vrátíme se stejnou cestou zpátky na Tržašku. Nechtěl jsem riskovat ztrátu orientace, ale hlavně s plnou náloží po 4,5 h treku plus další k úpatí hory (a to jsme nevěděli co nás čeká) by to bylo zbytečné ohrožení zdolání hory.
Rukama nohama se domlouváme na rezervaci pokoje za 21 euro. Nutno podotknout, že jak již bylo zmíněno v předchozích článcích, obsluha se skutečně nezměnila a je to fakt zážitek. Rezervaci máme, platit ale můžeme až od 16:30 – 21:30. V duchu si říkám, snad na nás nezapomenou. A to nám ještě vnucovali nejdražší spaní za 27 euro.
Triglav
Před 13. hodinou, kdy do chaty přišli další nadšenci, vyrážíme směr náš velký cíl Triglav. Batohy jsme zredukovali na dva, Alča jde bez batohu. Pokračujeme opět chodníkem vzhůru až k jakési náhorní planině (Pod Planjo?). Výhled na okolní vrcholky je úžasný. Jen ty mraky. Předpověď hlásí, že od 17 h má na vrcholu pršet.
V dáli vidíme jedinou tříčlennou skupinku jak odpočívá u rozcestníku a posléze šplhá kamením k úpatí hory. Zvědavě koukáme, kam tam asi chtějí jít… strmě nahoru. Po asi hodině a půl od Koči přicházíme na stejné místo a docela nás překvapují kramle. Alča nasazuje sedák, protože to budí respekt.
Po kramlích přichází lano a tady kleji, že úsek není označen. Přesto stoupáme výš po kamenech a vzhledem ke sklonu mi není vůbec dobře na duši. Přichází první pochybnost… Za převisem začíná další pasáž s jištěním a pod námi rokle ani nedívat. Odpočíváme a přidává se k nám pták podobný kosovi. Nechá si od Luboše zobat z ruky. A já zvažuji, že to nedám, nebo jestli je jiná cesta, sejdeme po ní. Popadá mě zkrátka panika a respekt k sestupu.
Jako již po několikáté mě z těchto úvah vyvede práce a to v podání zdolávání dalších výškových metrů. Za chvíli vidíme v začínající mlze raketu. Je málo před 16. hodinou. Stojíme na vrcholu. Po 8 a půl hodinách. Opět není u mě ta euforie z dosažení nejvyššího bodu Julských Alp, ale přání ať už jsme dole.
Děláme fotky při silném větru a Luboš jde ještě vyzkoušet vnitřní prostor rakety. Mlha je čím dál větší a po čtvrt hodince se rozhodujeme pro sestup stejnou cestou. Alča jde první, já uprostřed… zkrátka stejné pořadí. Mé obavy jsou zbytečné. Kupodivu se dostávám do pohody, jen si dávám pozor kam našlapuji a rychlostí míříme k jištění ve spodní části.
Za chvíli vidíme kramle, což je náznak toho, že nám chybí pár metrů k úpatí a tedy bezpečí. Pod horou si podáváme ruce a já jsem opět šťastný člověk. Přesně tenhle okamžik je pro mě vrcholem zdolávání hor.
Cestu zpět si docela užíváme a v 18 h klepeme na dveře Tržašky. Věci odložené nacházím na svém místě a jdeme na dlabanec. Ubytování v cimře, do které jsem vtrhl s funěním tatranského medvěda hodně vylekal mladý pár z Polska. Chtějí jít zítra na Triglav. Říkám jim, že jim to přeji, ale počasí je asi nepustí. Dokonce má i sněžit.
Usínám s rozpitým Laškem (4 EUR).V noci nespím, protože přichází bouřka se silným větrem. Cestu ke kadibudkám si rozmýšlím dobré dvě hodiny, než nutné se stane nevyhnutelným.
Tržaška Koča – Zasavska Koča
Válíme se do 9 h v posteli.Debatujeme kudy sestoupíme.Navrhuji stejnou cestu vzhledem k předpovědi.Po menším nátlaku Luboše a faktu, že máme dostatek času, chceme si udělat procházku kolem Mišeljského konce a k Zasavské Koči. Dokonce padla myšlenka vyjít Kanjavec, ale po shlédnutí mapy a označení ferraty, jsme Lubošovy myšlenky dvouhlasně rozmetali.
Vycházíme v 9:30 a už na prvním rozcestníku si lámeme hlavu kudy. Dolič, Planika, Vodník… hmmm, kam teď. Dle mapy úplně doprava. Jenže do kopce, s čímž jsme moc nepočítali. Štěrkovým kopcem šplháme již za deště k dalšímu rozcestníku, na kterém jsme chytřejší jen o to, že 45 min je to na Kanjavec a další cesta k jezerům… o Zasavské koči ani zmínka…
Jdeme podle instinktu. A leje čím dál víc. K nelibosti ostatních se totálně promočený převlékám do softshellek, kde cítím příjemné teploučko. Začíná i bouřit a dokonce padá déšť se sněhem. Snažíme se přeskákat velké balvany k bezpečnějším místům. Alča nasazuje pláštěnku i na batoh, mokneme. Další rozcestník a další otazník. Prudký sešup k jezírku na mapě, ale ke špatnému.
Značka Triglavsky dom není směr, kam bychom chtěli jít. Tak zase nahoru. Tady jsme trochu zašli, ale další jezírka pro fotky byla zpestřením. Konečně vidíme Koču, i když je označena jinak. Kousek pod ní nabíráme vodu z pramene a rychle se jdeme schovat do chajdy.
Konečně vidím nápis Zasavska Koča stejně tak jako Prihodavce… a pak se vyznej. Alča s Lubošem si u rumcajse (ochotný horal) objednávají palačinky. Já si zakousnu jen trochu paštiky. Čekají nás poslední tři hodiny a jen dolů, jenže…
Zasavska Koča – Trenta
Zatím jdeme po cestičce, ale výškové metry moc neubývají. Po necelé hodince přicházíme k rozcestníku do Trenty a k Zadnjici kam to jsou už jen dvě hodinky. Ze šotolinové cestičky se prodíráme dolů nejprve lesní cestou plnou kořenů a potom nás čeká brutální klesání po kamenech, štěrku… Ovšem pár kozorohů , kteří nám přeběhnou přes cestičku je na tohle zvyklý.
Hodina dolů mi dá tak zabrat, že cítím jak lýtka, tak se ozývá i načatá chrupka. Je to snad nejhorší úsek celého treku. Musím si dávat pauzy. Luboš u potůčku, kde nabírám ledovou, ale zázračnou pramenitou vodu, musí vykonat potřebu, u které nemusíme asistovat.
Alča začíná nasazovat své údernické pochodové tempo i za nastupujícího druhého intenzívního lijáku. Konečně jsme v údolí a vidíme náš můstek, kterým jsem začínali. Tady Alča s Lubošem jednoznačně dominují, kdež to já se svojí nutnou zátěží si užívám skotského počasí. Bohužel se ale tak zhoršuje, že přidávám do kroku taky a slabá hodinka k autu se nese v duchu svižné chůze.
Jsme u Audi a snažím se organizovaně uložit mokrá zavazadla od těch suchých. V okamžiku ukládání věcí se tak rozlije nebe, že moje rozvaha je totálně rozprášena a v rychlosti nasedáme do auta. Unavený se snažím ještě koncentrovat jízdu k apartmánu, kde si nás stále pamatují a ochotně nás opět ubytují.
Mokré sušíme, převlékáme se a jedeme na něco teplého do žaludku. Pizzerie je jediný otevřený podnik v této vesničce, tak nemáme co řešit. Těším se na whisky, pivo a hlavně natažené nohy. Večer hrajeme kostky a opět si sdělujeme dojmy. Jeden šrám na duši mám, odešel mi asi focením v dešti telefon a všechny fotky již nikdy nenajdu… V hlavě a srdci naštěstí vše zůstane.
Cesta domů
Balíme a v 10 h odjíždíme zpět do rodné vlasti. Opět kopec přes Vršič, liják mlha… V serpentinách nestíhají nejen cyklisté, ale i Luboš. Překračujeme hranice za vydatného deště a 60 km před Vídní odchází stěrače. Luboš s Alčou obchází auta na parkovišti a prosí o pomoc v podobě pojistky. Ani ta nepomůže. Po hodině a půl stání přestává pršet a já jsem zapřáhl koníky. V 19 h přijíždíme na Břeclavské nádraží a končíme naší expedici objetím…
Přátelé, ač nemáme toliko zkušeností jako jiní, souhra, stejné myšlenky, důvěra a vzájemná podpora v nelehkých situací, jsou věci, které nás drží pohromadě. A budeme je ještě potřebovat víc, tak abychom se mohli vracet domů ke svým blízkým a mohli jim vyprávět co jsme společně prožili. Dííííky Alči a Luboši!
- Cíl: Triglav (2 864 m n. m.) – nejvyšší vrchol Julských Alp
- Trasa: Trenta – Zadnjica – Tržaška Koča – Triglav – Tržaška Koča – Zasavska Koča – Zadnjica – Trenta
- Délka výstupu: Trenta – Triglav 8,5 h
- Náklady: Ubytování apartmán Camp Triglav 19 euro/os., Tržaška koča 21 euro/os.
