Mendoza – Plata Mulas 1/5
Hned při letu do Mendozy se mi daří od někoho koupit pořádnou virózu. Záměrně o tom nedávám zprávy, nechci vzbudit neklid a přece jen jsme na začátku. Dva dny v horku do sebe láduji všechno možné a potim se co to jde. Jenže je potřeba zajistit permity, logistiku a další věci. Prostě léčba na draka. Třetí den se už přesouváme do Penitentes a pořád nic moc. Bob mi dává jednodenní antibiotika, který trochu zabírají, jenže v tom horku je to kolotoč vracejicich se stavů. Čeká nás trihodinovy trek do Confluencii a morduju se na vitaminech. Padám na hubu. Nejhorší má ale přijít. Ještě jeden trek do základního tábora Plaza de Mulas. Desetihodinovy mord, ano deset hodin vyschlým řečištěm připomínající Saharu. Kluci do mě rvou všechno možné, slunce pere na 30° , motám se jak sjetý. Před posledním krpálem dávám turbo od Nutrendu a padám bezvládně do stanu. Naštěstí máme druhý den relax, tak přichází druhá dávka antibiotik. Chrápu celý den. Podaří se doplazit do BC, což je důležité nebrzdit kluky. V tuto chvíli jsou moje šance na výstup minimální, říkám si je to v prdeli.Jsem rozsekaný na hadr. Pomalu se smiřuji s rolí koordinátora z BC, protože za dva dny se jde už na kopec makat. Doufám v zázrak.
Canada – C1 5050 mnm. 2/5.
Po odpočinkovém dnu je čas začít aklimatizaci. Je mi líp, ale jsem stále slabý. Jdu to s klukama zkusit. Píšou, že do C1 jsou to asi tři hodinky. Nástup vidíme hned za našim stanem v BC. Je potřeba vynést asi 80 kg materiálu včetně stanů a vrátit se zpět. Je to legrace, protože každý máme pocit, že i toho nutného je pořád hodně. Zatím nám svítí sluníčko a je příjemné teplo. Pod vitamíny a váhou batohu to jdu zkusit. Nastupová skála se zdá být nekonečná. Šlapu pomalu a zastavuji po každých dvaceti krocích. Funíme všichni a mě ještě řežou žiletky v krku. Pichlavá bolest při polknutí mě nutí se zastavit a vyrovnat tlak s bolestí. Potom můžu dál. Je to stále dokola. Nad skálou se otevírá kamenné prudké pole a říkáme si, že to snad dnes nevystoupáme. Dvě malé skalky se stávají pravidelnou zastávkou odpočinku. Canada už vykukuje nad námi, ale je to ještě pořádný krpál. Vše se zdá být blízko, ale vzdálenost je neuměrná času. Závěrečný trychtýř mezi skalkami se díky sklonu nechce přiblížit. Po čtyř a půl hodinách se rozplácnu na takové kamenné vyhlídce, připomínající strážní věž. Konečně. Pijeme čaj, zakousneme tyčky a stavíme tábor ze dvou stanů. Pro dnešek máme vysděláno a můžeme prudkým kamenným svahem zpátky do BC. A já si to mířím rovnou postele. Dnes jsem to dal, ale spousta sil chybí . Máme další den volno, ať se krvinky začnou párovat.
Něco k BC :
Seženeš tady vše, samozřejmě za tvrdé groše. Pivo 10, Cola 5, wifi hodina 10 , sprcha 20. Vše v bankovach s panem Lincolnem. Tábor je plný, počasí stabilní a sezóna graduje. Údajně včera na vrchol vyšel Ed Viesturs, můj oblíbený horolezec, legenda a spisovatel. Nemám štěstí ho potkat, no co by dělal u mě ve stanu. Ale je inspirující vědět, že je tady, na stejné hoře.
Balím se do spacáku a sháním všude možně sílu a energii, abych vymetl ze sebe
škodnou. Hlava neví, jak se nastavit. Přední pohon brzdí diferák, který nejede na sto procent. Něco jako máš na dotek a pořád musíš udělat krok navíc. Usínám v zaroseném spacáku.
Nido de Condores 3/5. – C2 5560m, druhý kemp zvaný hnízdo kondorů.
Den volna mě zase o kousek dostává na nohy. Ovšem nemilosrdný program aklimatizace znamená vyjít C1 , přespat a druhý den vynáška 20kg do dvojky. Opět kopu do sebe bomby co to jde. Cesta do C1 je stále pomalá, ale došourám se rychlostí šnecí. S Jankem si dáváme oblíbeného jelena z expres menu a čaj. Noc je vcelku poklidná, jen začínám vykašlávat ten nechutný žmoulek z krku. Základ je pít a pít. Ráno redukujeme věci a startujeme ke condorům. Dlouhý strmý traverz kamením dává zabrat všem. Udržujeme tempo šnečí. Zastávky jsou pravidelné. Lámu do žaludku gely, cukr jen abych vydržel. Ze sedla mezi oběma tábory je to pořád kus. Zastavuji častěji a zase si říkám, že tam nedojdu. Po čtyřech hodinách se konečně objevuje kamenná planina, kterou svírá větrník. Jdeme na hubu, ale ještě musíme stavět stany a udělat vodu. Zmrzlý se svineme do spacáku a sníme o rychlé noci. To ovšem přichází pán kondoru a otvírá větrné dveře hůrky. Je to takový rachot, jako kdyby někdo mlátil padlem do stanu. O spánku nemůže být řeč. Konečně svítá a vnitřek stanu pokrývá led, včetně spacáku. Kosa hrozná. Sluníčku se nechce a větrný mlýn dal točí svým kolem. Přichází nekompromisní stop od rangerů, takže musíme zase dolů. Je jasné, že ten mord musíme udělat ještě jednou. Nedá se nic dělat, život má větší cenu. Necháváme stany u kondorů a padáme do základního tábora. Vše zlé je k něčemu dobré. Tímto aklimatizace bude kvalitnější a získáme den odpočinku. A mé tělo jak by smet.
C1 Canada je celkem pohodový tábor, ale bez vody. Od této chvíle musíme mít u sebe sáčky na extrakty, které nám dali rangeři. Takže máme o další cirkusové číslo navíc. Ale pssst, jdeme do spacáku sbírat sílu a naději.
Plaza de Mulas – Nido de Condores, nebo-li opět BC do C2 (5560m) – 4/5.
Trochu zklamánı z povinného obratu z C2 díky neústupným rangerům, trávíme dva dny v BC. Je úterý a předpověď má být příznivá na pátek. Jenže se to celé začíná různě měnit a tyto informace začínají být na úrovni věštění z koule, což je tady neobvyklé. Proto se chystáme na středeční výpadek směr C2. Dvojí útok na vrchol tady není příliš častý, ale jsme odpočatí a čas ještě máme. No a já vstávám z popela. Cítím se už dobře, žádná únava ani suchý kašel. Jsme připraveni a ve středu stoupáme opět 1300 výškových metrů do C2. Jde to neskutečně rychle. Časy kolem známých míst zkracujeme po desítkách minut. Jdeme přes Canadu a jen malou svačinkou doplníme energii. Šlapu si jako na výletě a kochám se krásou toho kamení. Začínají mi v hlavě rezonovat myšlenky šance na vrchol. Přemýšlím nad tím každým krokem. Strategie je ovšem drsná. Vyjít na summit z C2, což je 1500 výškových a zhruba 15 h i s návratem. Musí nám přát počasí od samotné půlnoci. Z myšlenek mě odtrhne symbolická skála v hnízdě kondorů. Doufám, že náš stan přežil vichřice. Mám velkou radost, když vidím, že stan nemá žádnou bolístku. Vracím se naproti ke klukům, abych je povzbudil v poslednich pár metrech s vodou v bandasce. Kondoři opět roztahují větrná křídla. Ze studánky nabereme vodu a děláme litry čaje do spacáku a nahoru. Vše je připraveno k útoku. Jen ta kouzla horských Bohů neovlivnime.
Pokus na vrchol jsem již popsal dříve,proto se nebudu opakovat a přejdu v příštím díle k tomu co následovalo dalšího dne.
C2 – hnízdo kondorů je nevlidné místo, které je otevřené ze všech stran. K tomu se přidá mráz a jsou z toho arktické podmínky. Voda se dá nabrat z jezírka pod ledovdcem. Aby jsi přežil, musíš udělat litry vody. Jídlo je to poslední. Já jako vždycky v těchto výškách s konzumací nemám problém – nejím. Zábava je taky jít na toilet. Nikomu se nikdy nechce z jakžtakž vyhřátého spacáku a ještě do pytlíku.Jestli chceš zažít skutečnou fyzickou a morální zkoušku, sbal si stan a udělej si hollyday ve výšce 5560m. Pokud sis doteď nebyl jist, zda jsi vystoupil ze své komfortní zóny, tak věř, že tady si naskočil do jejího pendolina. Zde poznáš, že tuhle dovolenou jsi přesně chtěl, láteříš nad myšlenkou, že za ty prachy je sen mít led na spacáku, nohy v trojich ponožkách a tělo zkroucené do průměru velikosti koupacího míče. Ráno si můžeš dopřát ledový čaj, pokud si ho v noci nevypil a není lepší místo na pouštění draka, protože tady máš i velkou pravděpodobnost, že ti uletí.
Zkrátka místo přesně pro ty, co si myslí, že 5500m neni výška která stojí za zminku, okusit to ledové menu, aby věděli jak chutná. A my co si dopřejí i dezert, máme důvod na dlouhá povídání. Zítra C3…..
C3 Collera – 6000 mnm 5/5
Budík ve dvě ráno může řvát jak pominutý, ale my jsme vzhůru od večera. Noční vichřice nenechá nikoho klidným, její rány pěstí do našeho domečku způsobují menší trhliny. Zima mění čaj ze stavu kapalného na tuhý. Mám pocit, že i já tuhnu. Suma sumárum, útok na vrchol se nekoná. V noci ke mě přichází posel hor a vysvětlí mi proč tady jsem, co mi může ještě ukázat a jakou cestou jít….Ta noc.
Ráno debatujeme co dál. Janko je rozhodnut jít do BC. Kluci se dohodli, že postaví C3. Já moc možností nemám. S úlevou a čistou myslí se chci ještě projít a nabízím klukům doprovod do C3, s návratem do BC. Jinou možnost nemám. Ovšem nemám s tím žádný problém, jen se musím ve 14h otočit a jít dolů. Třeba si udělám výškový rekord. Čekám až kluci vše nutné sbalí, ostatní zůstane v našem stanu pro případ nouze. Vítr se mávnutím proutku uklidní a v půl dvanácté vyrážíme. Kluci toho mají víc na zádech, takže se od nich odtrhnu a pokračuji sám do C3. Obloha vymetena a mě to šlape jako švýcarky. Tohle si opravdu užívám. Cesta cik cak s výhledem na vršky až do Chille. Za dvě hodinky jsem v bývalé C3 Berlín a dvacet minut traverzem do současné Collery. Jsem v naprosté pohodě a na chvíli mám myšlenku zkusit posunout výškový osobák. Přicházím ve 14 h do 6000m , Collery C3, a mé myšlenky na další postup jsou rychle rozmeteny. Už ani krok dál, je čas na bezpečný návrat. Za pět minut mrak, za patnáct začíná mlha. Jdu dolů, kluky už nepotkám, a na kopci ani noha. Začíná to být zajímavé, protože v tom prudkým svahu mezi C2 a C3 je tisíc cestiček. Ze trojky prchají gajdové a nosiči komerčních agentur a jednoho se chytám. Mliko zesiluje a chvátám za Andym jak to jen jde. Za necelou hodinu sedím u stanu v C2 a přebaluji batoh. Spěchám, potřebuji sejít až do základního tábora. Andy se mi nabízí, že se přidá. Je to veselejší, protože dolů nejde nikdo. Začíná k tomu sněžit. Do BC přicházím kolem sedmé večer. Chystá se závěrečná party na konec sezóny. Byl to dnes kvapík se šťastným koncem a dojde i na zmíněné tango. Celá Plaza de Mulas zpívá a tancuje.
Corela 6000mnm
Summit day – Královna rozhrnula větrný závoj
Ale od začátku:
Po sestupu v úterý do BC hlásí předpověď na pátek vrcholové okno. Ve středu balíme batohy a vyrazíme do nehostinného hnízda kondorů C2. Čtvrtek čekání na summit day. Budík natažen na druhou hodinu. Vichřice sílí a předpověď bere opět za své. Je mi jasné, že se nikam nejde. Kluci z vedlejšího stanu to zkouší, ale za hodinu jsou zpátky. Celou noc nespím a přemýšlím nad vším možným. Přichází i úleva. Najednou cvak. Uvědomuji si, že jsem, ač nestanul na vrcholu, našel co jsem šest let ve vysokých horách hledal. Odpověď na otázku, kterou jsem chtěl najít zřejmě velmi rychle, přišla nečekaně až tady, na tomto téměř prokletém místě. Teď a tady ji po mě nechtějte. Ta noc spoustu věcí změní, včetně směru mých dalších horských kroků, významu a mysli. Tu noc budu ještě častokrát zmiňovat. Ráno jsem rozhodnut za pěkného počasí zkusit vyjít do C3 a 6000m. Vrchol je ztracen, protože na 15h výstup musí být počasí celý den. Janko jde dolů a kluci z vedlejšího stanu chtějí zkusit summit z C3. I když jsem opravdu ve formě, tahle možnost není pro mě reálná, protože náš stan zůstává v C2 jako technická podpora pro ostatní a může posloužit klukům při návratu. S tím jsem najednou v pohodě. Jindy bych se stavěl na zadní. Ta noc…. Vyrážíme kolem půl dvanácté s tím, že ve 14 h se musím otočit a sejít až do základního tábora. Po 15 min musím kluky opustit, protože jsem rychlejší, což je zřejmé s pár kily navíc co mají na zádech. Loučím se s tím, že se určitě potkáme. Užívám si sólo výstup za paprsků sluníčka, po vichřici ani památky. Přicházím do starého C3 Berlín, kluci jsou hodně za mnou. Traverzem se za 20 min dostávám do C3 Corela. Užívám si již potřetí v životě krvinkový joint v šesti tisících. Jsem šťastný, opravdu, že jsem sebral ještě morál a došel sem. Ta noc….
Je 14:06. Chce se mi ještě výš, aspoň o 200m, abych si udělal výškový osobní posun, sil mam na vrchol, ale 14h se musi ctít a respektovat. Přijde příště. A je to správné rozhodnutí. Udělám pár fotek a prcham dolů za nastávající mlhy a sněžení. To nechceš ani v Beskydech.To je prostě Aconcagua. Kluky už nevidím a sestupuji zcela sám. Chytám se jednoho s nosičů, Andyho, aby mě vyvedl z labyrintu čestiček mezi skalisky. Neumím jazyk, ale přece si povídáme. Doprovodí mě do C2. Ze stanového městečka se stává opuštěné místo. Končí sezóna. Nechávám ve stanu co nepotřebuji a prcham dolů do BC. Nosič ochotně sestupuje se mnou. Agentura mu naložila záda, tak jdeme jindy horou plnou lidí, sami a posloucháme z jeho rádia Metallicu. Sněží čím dál víc a jsem v tuto chvíli rád, že nejsem sám. V 19h se potkávám s Jankem v BC a oba jsme šťastní, že jsem vše za námi. Zvu Andyho na pivko a po dvou už cítím lehkost v kroku. V tuto chvíli netrpělivě očekáváme kluky a věříme, že stopa naší expedice bude na vrcholu nejvyšším.
Aconcagua 2023 – summary
Přátelé se mě ptají, jestli nejsem zklamaný, zda šlo něco udělat jinak, něco změnit.
Jsem šťastný. Chtěl jsem vyzkoušet expediční výstup se zakládáním výškových táborů. Udělal jsem nejvyšší bivak a potřetí se podíval do 6000 mnm. Aklimatizaci jsme měli na jedničku. Poznal jsem Argentinu, její kulturu, lid. Nepopsatelná země se zážitky, které ve mě hluboko zůstanou. A hlavně, našel jsem co jsem šest let hledal, kvůli čemu jsem horský příběh začal. To je pro mě nejcennější. Může se zdát, že tím motivace skončí. Naopak v tu noc, kdy ke mě přišel horský posel, začal další příběh. O tom jaký bude, ukáže čas, ale věřím, že bude o jiném horoplazci…..
Díky všem co fandili za podporu. Expedice Aconcagua byla tou nejlepší, co jsem doposud zažil i díky parťákům, bratrům od Tatier k Dunaju. Jestli bude povídání, záleží na vás. Zítra odlétáme domů a já mám sebou nachystaný k odbavení batoh zkušeností, zážitků a štěstí.
Nos vemos!
Aconcagua 2023 – klábosení v Mikulově 12.4.2023
Po dvou letech jsem opět postavil šapitó v Kinoklubu Mikulov a šedesátka posluchačů sledovala moje salta v manéži. Se svojí maringotkou zavítal i Máara a předvedl světový číslo. Tentokrát to byl dlouhý večer nabitý energií a ze začátku i vysokým napětím . Díky Janě za skvělý doprovod a zázemí, Márovi za jeho vystoupení a následný pokec, , Mikulovu za prostory a hlavně všem co měli trpělivost se na to koukat a poslouchat. Díky moc a zase někdy u dijáčků
