Po dlouhé odmlce a období přípravy na suchu, jak tomu říkají s oblibou sportovci kopacího typu, jsem s kamarádem Lubošem vyjel podruhé během měsíce, pokusit se zdolat nejvyšší horu pohoří Totes Gebirge, nebo-li Mrtvých hor, samotný Grosser Priel. Tentokrát jsem zvolili po prudkém stoupání v okolí vodopádů, přespání na chatě Priel-Schützhaus a na druhý den klasickou cestou k vrcholu Gross Priel. Po 4h jsme stáli osamoceni u velkého červeného kříže a vychutnávali si panorámu okolních hrotů vykukujících mezi obláčky. Sestup dolů už byl tradičně náročnější na naše opotřebovávané klouby,
